Křty

„Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Království Božího“
(Jan 3,5)

Všechny svátosti udržují a rozvíjejí nadpřirozený život, uvedení do něho se však děje křtem. Křest se uděluje omytím vodou a slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“

Co se děje při křtu

  • Očištění. S vodou spojujeme představu umývání. A skutečně tu jde o očištění, o smytí dědičné viny a veškerého hříchu; jde o přemožení hříšné minulosti.
  • Nový život. Voda je pro nás symbolem života. Nový život, který pochází od Boha, nemůžeme ani naplánovat, ani sami vytvořit, musíme se k němu narodit. Tímto novým narozením je křest. Ten skutečně dává nový život, milost. Pokřtěný se stává Božím dítětem.
  • Člen církve. Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se otevřeli Kristu. Skrze křest jsme se stali „jedním tělem“. Křest znamená začlenění do církve. Kdo byl pokřtěn, je pokřtěn jednou provždy; neexistuje opakování křtu.

Je křest nutný? Z toho, co bylo řečeno, plyne, že křest je nutný ke spáse pro všechny, kteří došli k poznání evangelia; bez křtu neexistuje spojeni s Kristem, bez spojení s Kristem neexistuje přístup k nebeskému Otci. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)

Zachráněn však může být i ten, kdo o závaznosti křtu nic neví, avšak žije čestně podle svého svědomí. Je to tzv.“ křest života“. Je důležité vědět, že v případě nutnosti (např. v nebezpečí smrti) může platně pokřtít každý člověk.

Křest dětí

Dnes je téměř obecnou praxí církve, že se křtí už malé děti. Křtí-li se dospělý, musí předcházet víra a rozhodnutí ke křesťanskému životu. Ale ani křest dětí se neuděluje nezávisle na víře. Zárukou toho, že dítě bude vychováno k víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Kde nejsou předpoklady pro křesťanskou výchovu, neměl by být křest ze strany církve udělen.

Křestní kmotrové přijímají závazek, že budou spolu s rodiči uskutečňovat pozdější křesťanskou výchovu pokřtěného. Je proto pochopitelné, že se nepočítá s kmotrovstvím nekatolických křesťanů, nevěřících a těch, kteří jsou nábožensky lhostejní. Na kmotry se také klade požadavek, aby biřmováním a eucharistií byli již sami uvedeni do plného křesťanského života a pokud žijí v manželství, aby toto manželství bylo církevně uzavřené.

Pokřtěný byl zbaven viny, má nový život, ale nese jej v „hliněné nádobě“. Tento nový život musí růst jako všechno, co je živé, ale může také chřadnout a odumřít. Křest nás nezbavuje pokušení a sklonu k sobectví. Proto musíme růst a osvědčovat se, abychom byli, jak říká Písmo, „světlem světa, které svítí před lidmi“.

KODEX CÍRKEVNÍHO PRÁVA SE VYJADŘUJE O KMOTROVSTVÍ NÁSLEDUJÍCÍM ZPŮSOBEM:

Kán. 872 – Pokud je to možné, má křtěnec kmotra, který má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života, křtěné dítě představuje spolu s rodiči u křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem, odpovídajícím křtu, a věrně plnil křestní závazky.

Kán. 873 – Ke křtu se vezme buď jeden kmotr, nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra.

Kán. 874 – § 1. aby byl někdo připuštěn jako kmotr, je třeba:

  1. aby byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči nebo těmi, kdo jsou na jejich místě; jestliže nejsou, určí ho farář nebo udělovatel; musí být vhodný a mít úmysl zastat tuto službu;
  2. aby dovršil šestnáctý rok svého věku, pokud diecézní biskup nestanoví jiný věk, nebo farář nebo udělovatel neposkytl ze spravedlivého důvodu výjimku;
  3. aby byl katolík, biřmovaný a již přijal svaté přijímání, dále aby vedl život odpovídající víře a převzatému kmotrovství;
  4. aby nebyl stižen žádným kanonickým trestem přímo uloženým nebo úředně zjištěným;
  5. aby nebyl otcem nebo matkou dítěte.

§ 2. Pokřtěný, který patří do nekatolického církevního společenství, se přijme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu.

Křest dospělých

Od starokřesťanských dob předchází křtu dospělých delší doba uvedení do víry a do života z víry (katechumenát).V období ,,předběžného katechumenátu“ se člověk seznamuje s křesťanskou vírou a životem v Kristově církvi. Následuje vlastní katechumenát, kdy žadatel výslovně žádá o včlenění do církve a vyslovuje přání žít víru, naději a lásku ve spojení s ní. Nestačí tedy přijmout určitou sumu vědomostí, ale podstatně změnit kulturu svého života (obrácení). Proces obrácení vrcholí zařazením mezi čekatele křtu (vyvolením) a brzkou iniciací – přijetím křtu a dalších iniciačních svátostí (biřmování, eucharistie), nejčastěji na Bílou sobotu o Velikonocích. Po křtu následuje období mystagogie, v němž novokřtěnec vniká do hloubek tajemství svátostí a učí se z jejich síly žít.

Příprava na křest dospělých – tzv. katechumenát – probíhá v naší farnosti pravidelně – viz Pastorační aktivity. V případě zájmu se přijďte kdykoliv podívat.