Architektura chrámu svaté Ludmily je inspirována přísným stylem severoněmeckých raně gotických cihlových kostelů. Na první pohled stavba zaujme imponující fasádou, kterou rámuje monumentální vchod nad rozlehlými kamennými schody. Dvě 60 metrů vysoké věže nesou dva zvony, které se užívají k svolávání věřících na bohoslužbu. (Více informací o sochařské výzdobě nad hlavním vchodem naleznete pod čísly 14–17.)

Plánek kostela

Interiér

Než začnete prohlídku jednotlivých částí chrámu, nechte na sebe chvilku působit celkový prostor kostela. Ten zrcadlí gotický architektonický styl s vysokou klenutou hlavní lodí a také s bočními loděmi. Půdorys kostela má tvar kříže s klenutým transeptem v křížení. Na východní straně kostela se nachází presbytář s impozantním hlavním oltářem. Interiér okouzlí jak svou barvitostí a bohatě zdobenými freskami, tak i ohromujícími skleněnými vitrážemi.

Začněme s prohlídkou zleva:

  1. Kaple svatého Kříže – slouží během doby velikonoční jako „Boží hrob“. V době vánoční je zde pak vystavena scenérie narození Krista v jesličkách v Betlémě, zhotovená v roce 1900. Nad oltářem je vyobrazen ukřižovaný Kristus doprovázený anděly, jde o dílo z první poloviny 18. století. Fresky a výzdoba kaple jsou dílem známých umělců Františka (1868–1919) a Marie (1868–1945) Urbanových.
  2. Boční oltář s Pietou – bolestná i dojemná scéna Panny Marie držící svého Syna poté, co byl sňat po ukřižování z kříže. Celá scenérie je umělecky velmi cenná, neboť se jedná o keramiku. Oltář byl instalován roku 1923 a nese stopy secese. Autor není znám, snad Štěpán Zálešák (1874–1945).
  3. Malé boční varhany – tyto jednomanuálové varhany s pedálem jsou dílem pražského varhanáře Josefa Predigera (1812–1891). Varhany (zhotovené roku 1861) byly původně umístěny v kostele Zvěstování Panny Marie na Trávníčku v blízkosti pražského Albertova.
  4. Vitráž svaté Ludmily – velkolepé okno v severním transeptu navržené Jaroslavem Vodrážkou (1894–1984) bylo instalováno teprve roku 1950 a nahradilo původní okno ze závěru 19. století, které bylo spolu s dalším vybavením této části kostela zničeno během 2. světové války. Okno zobrazuje dramatickou scénu mučednictví svaté Ludmily (prostřední část) a její následné vzetí do Ráje Nejsvětější Trojicí (vlevo). V dolní části okna je možno spatřit zobrazení samotného kostela svaté Ludmily.
  5. Boční oltář požehnané Panny a Dítěte s českými patrony – oltář zhotovený ze dřeva, navržený řezbářem Štěpánem Zálešákem a instalovaný roku 1922. Dílo zobrazuje sedící Pannu Marii s dítětem Ježíšem na kolenou. Styl je pozdně gotický, ale s prvky secese. Na trůně sedící Panně Marii s dítětem nabízí hrozny vína hlavní patron Čech – svatý Václav. Réva je ostatně tematickým znakem kostela (viz také ornamenty na sloupech), neboť právě ona připomíná jméno města – Vinohrady. Svatý Václav symbolicky předává Panně Marii a jejímu dítěti město a oba s vděkem tento dar přijímají. Za svatým Václavem si lze všimnout dalších patronů českého národa: svatého Prokopa (konec 10. století – 1053) v mnišském hábitu a svaté Anežky České (asi 1211–1282), oblečené jako františkánské řeholnice. Na straně druhé klečí svatá Ludmila, zobrazená jako kněžna oděná nádherným rouchem. V jemně modelovaných rukou třímá šál jakožto atribut svého mučednictví. Za svatou Ludmilou stojí svatí Jan Nepomucký (1345–1393) a Vojtěch (asi 956–997), který byl zvláště nápomocen šíření svatoludmilského kultu v 9. století. Všimněte si také řezbářské výzdoby vlastního oltáře dekorovaného opět vinnými hrozny.
  6. Kazatelna – navržena Josefem Mockerem v roce 1899. Je opět řešena v gotickém slohu a doplněna postavami čtyř evangelistů – zleva Matouše, Marka, Jana a Lukáše s jejich atributy: andělem, lvem, orlem a býkem. Řezbářská práce kazatelny je velmi umným dílem zručných mistrů, Antonína Procházky a Jiljího V. Ziky. Všimněte si, že každý anděl stojící mezi jednotlivými evangelisty má své jedinečné odění a pozici, kterou zaujímá při modlitbě.
  7. Hlavní oltář – byl postaven v době před 2. vatikánským koncilem, tj. před liturgickou reformou, kdy kněz sloužil mši obrácen čelem k oltáři (tedy směrem k východu v očekávání přicházejícího Krista). Oltář navrhl architekt Josef Mocker, a to před rokem 1899. Dílo je zbudováno z bílého carrarského mramoru a z červeného mramoru z italské Verony, jako eklektická směs gotiky se staršími středověkými styly. Velikost a důležitost tohoto oltáře jsou zdůrazněny nádherně zdobeným gotickým baldachýnem. Smaltové ozdoby byly navrženy předním pražským malířem Františkem Sequensem (1836–1896). Pozoruhodná je zlatem zdobená socha svaté Ludmily a čtyř andělů na vrcholu baldachýnu. Tyto sochy zhotovil roku 1906 sochař a zlatník Čeněk Vosmík (1860–1944).
  8. Kříž – byl zhotoven roku 1930 firmou „Ars Sacra“ z Mnichova.
  9. Boční oltář svatých Cyrila a Metoděje, Apoštolů Slovanů – umělecky propracovaný oltář, navržený Štěpánem Zálešákem v roce 1927, představuje protějšek k bočnímu oltáři Panny Marie s Ježíškem v levé boční lodi. V centrální části vidíme sv. Cyrila (†869) v podobě mnicha, držícího otevřenou knihu s písmem – hlaholicí, kterou s pomocí svého bratra Metoděje vytvořil jako psanou formu staroslověnštiny. Později bylo toto písmo v jihovýchodní Evropě upraveno a na počest sv. Cyrila nazváno cyrilicí. Vedle Cyrila stojí jeho bratr a taktéž misionář Slovanů, sv. Metoděj (†885), jehož ruka leží na textu knihy. Na hlavě má biskupskou mitru – stal se totiž prvním arcibiskupem diecéze Panonie a později Moravy. Za oběma bratry se nachází velký byzantský kříž, který připomíná, že oba pocházeli z řecké Soluně a do střední Evropy byli posláni byzantským císařem, aby vyučovali slovanské národy v jim srozumitelném jazyce. Klíčová je i jejich role v propojení středoevropských Slovanů se západním křesťanstvím. Nad oběma svatými bratry se nachází příznačný nápis: „Tito jsou Otcové naši.“
    V pravé části oltáře vidíme papeže Hadriána II., který v Římě roku 868 potvrzuje slovanskou liturgii, vytvořenou svatými Cyrilem a Metodějem. Tato událost byla velmi důležitá pro celý křesťanský svět, neboť šlo teprve o čtvrtý jazyk (po hebrejštině, řečtině a latině), schválený k užívání při liturgii.
    V levé dolní části oltáře se nachází bílý dvouocasý lev, symbol českého státu, a naproti pak moravská orlice. Čechy a Morava jsou dvěma nejdůležitějšími částmi původního Českého království i dnešní České republiky. Znázornění jejich erbů je významné proto, že v době stavby kostela byly české země součásti habsburské monarchie, zatímco v dřívějších středověkých časech šlo o samostatný stát. S rostoucím národním uvědoměním v Evropě 19. století sílilo hnutí za nezávislý stát zahrnující Čechy a Moravu a svatí Cyril a Metoděj (spolu s dalšími osobnostmi) ukazovali na slovanskou svébytnost českého národa. Tuto myšlenku v roce 1863 posílily oslavy tisíciletého výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu a počátku jejich misionářského působení ve slovanském jazyce.
  10. Vitráž svatého Václava – navržena roku 1893 Františkem Sequensem (1836–1896) a instalována o dva roky později. Toto okno vytváří protějšek vitráži svaté Ludmily v severním transeptu (č. 4). V hlavním poli vitráže lze vidět příběh umučení svatého Václava ve Staré Boleslavi, když se vydal do tamního kostela k ranní bohoslužbě. Při vražedném útoku se snažil nalézt útočiště v kostele, avšak byl zabit najatými vrahy ještě dříve, než do svatyně vstoupil. Přítomní andělé jsou připraveni přenést jeho svatou duši do Ráje. Pod touto scénou jsou znaky města Vinohrady (nalevo) a Českého království. Mezi symboly je nápis, že vitráž byla darována stavitelem chrámu svaté Ludmily Aloisem Burešem, starostou Vinohrad v letech 1912–1919. Z horní části vitráže shlížejí na celou scénu čtyři světci: Karel Boromejský, Anna, Marta a Alois. Úplně nahoře je pak v rondelu zobrazena bysta svatého Václava. Můžete zde porovnat styl vitráže z pozdního 19. století s vitráží svaté Ludmily v severním transeptu z poloviny 20. století.
  11. Boční oltář Utrpení Krista v Getsemanech – instalován roku 1923. Je přímo naproti keramickému oltáři Piety v levé boční lodi. Jedná se o vskutku dojemné vyobrazení utrpení Krista v zahradě Getsemane před jeho ukřižováním. Ježíš s očima zavřenýma je skloněn v agonii a utěšován andělem, který má na znamení velkého zármutku rovněž zavřené oči. Oltář je navržen neznámým autorem, pravděpodobně Štěpánem Zálešákem, a je ovlivněn secesí. Zvlášť umělecky citlivě jsou na výjevu propracovány ruce a tváře postav.
  12. Ecce Homo – jedná se o dřevěnou sochu Krista „odpočívajícího“ po mučení v Pilátově dvoře předtím, než je odveden na Kalvárii. Slova „Ecce Homo“ byla pronesena po soudu, který byl zmučený Ježíš vyveden Pontským Pilátem před obyvatele Jeruzaléma, jak je to zaznamenáno v evangeliu svatého Jana. Slova „Ecce Homo“ znamenají „Ejhle, člověk“. Socha pochází z období pozdního baroka (18. století).
  13. Hlavní varhany – jsou umístěny na kůru v západní části kostela. Dokončeny byly roku 1898 pražským varhanářem Emanuelem Štěpánem Petrem (1852–1930). Varhany u svaté Ludmily jsou jedním z mála velkých českých nástrojů, který se dochoval prakticky ve zcela původním stavu. Právě proto byly varhany u svaté Ludmily na počátku 90. let minulého století zařazeny do památkové ochrany. Nástroj je zbudován v romantickém slohu, má tři manuály a pedál, 46 rejstříků a přibližně 3000 píšťal. Varhanní skříň v gotickém stylu je opět navržena architektem Josefem Mockerem. Nástroj však nebyl mnoho let udržován, postupně chátral a nakonec jej nebylo možné koncem 90. let vůbec používat. Se závěrem minulého století byl zřízen fond na jejich zásadní opravu. Díky podpoře grantu Ministerstva kultury České republiky a štědrých dárců proběhlo v letech 2016–18 kompletní restaurování nástroje věhlasnou českou firmou Kánský a Brachtl.
Autor fotografie: Marek Goliáš

Za čas ke klidné prohlídce stojí i vitráže oken chrámu, navržené Mockerem, Sequensem či Ženíškem. Každá vitráž zobrazuje jednoho světce podle přání dárce, který měl k danému světci zvláštní úctu. Všimněte si i bohaté výzdoby zdí i stropu, zvláště jednotlivých světců v kruhových nikách, a také andělů a dalších postav.

Vitráže v chrámu sv. Ludmily

Levá strana

  • Sv. Terezička a sv. Tadeáš, pořízeno v jubilejním roce 1948.
  • Blahoslavená Anežka česká a sv. Vlastimil.
  • Sv. Ludmila a sv. Prokop
  • Sv. Mikuláš a sv. Vojtěch, věnují Věra a Karel Vojtěch Matulkovi.
  • Sv. Alois a sv. František z Assisi, blahoslavená Milada a panna Maria, věnovala rodina Fr. Maliny.
  • Umučení sv. Ludmily.
  • Patron mládeže Jan Bosko, sv. Florián, sv. Cyril a Metoděj, věnovali osadníci v květnu 1945.
  • Panna Marie Sněžná a sv. Karel Boromejský.
  • Sv. Matěj a sv. Emilie.
  • Blahoslavený Hroznata a blahoslavený Jan Sarkander, sv. Kosmas a Damián, věnováno farníky v době působení arciděkana Antonína Hoffmana 1945–46.
  • Sv. Pavel a sv. Petr, Antonín Paduánský, František Xaverský, věnovali Antonín a Antonie Planeuovi.

Střed

Sv. Jan Nepomucký a sv. Terezie, Pán Ježíš a Panna Marie, věnovala Terezie Friekaenderová.

Pravá strana

  • Sv. Barbora a sv. Martin, k uctění památky rodičů svých věnovali František Němec a jeho choť Anna.
  • Sv. Barbora a sv. Josef, na památku manžela Václava Kady, věnovala Marie Kadová.
  • Sv. Terezie a sv. Vincent, na památku O. Vávry, starosty na královských Vinohradech, věnovala manželka.
  • Sv. Veronika a sv. Antonín Paduánský, věnovali Josef Háček a jeho choť Marie.
  • Sv. Jan Nepomucký a sv. Františka Římská, věnovali Antonín a Františka Sládečkovi.
  • Sv. Karel, sv. Anna, sv. Marta, sv. Alois.
  • Sv. Ladislav a sv. Rosalie, k uctění památky Jana a Terezie Pražákových roku 1900.
  • Sv. Vincent a sv. Václav.
  • Sv. Matouš a sv. Anežka Římská
  • Sv. Vojtěch a blahoslavená Anežka, sv. Prokop a blahoslavená Milada, za starosty Josefa Herolda roku 1945.
  • Sv. František a sv. Blažena, sv. Vincent a sv. Johana, věnuje Anna Novotná.
Klenby, sloupy a vitráže kostela sv. Ludmily
Autor fotografie: Marek Goliáš

Vnější prostor

  1. Hlavní (západní) portál – samotný vchod do kostela. Portál je zhotoven z pískovce a vytváří tak kontrast k cihlové fasádě. Tvoří ho několik ustupujících oblouků podporovaných úzkými, leštěnými sloupy z žuly, které korunují široké schodiště. Oblouky jsou dále ozdobeny vysokým štítem (vimperkem) s ustupujícími gotickými pilíři na obou stranách. Dvoukřídlé dveře jsou původní. Na vrcholu štítu se nachází v rondelu reliéf Boha Otce s náručí otevřenou ke všem, kdo vcházejí do chrámu. Na prsou Boha Otce je v malém kruhu zobrazen Duch Svatý v podobě holubice. Autorem sousoší je František Hergesell (1857–1929). V tympanonu nad hlavním portálem je umístěno několik soch dle návrhu známého českého sochaře Václava Myslbeka (1848–1922). Samotné sochy pak roku 1893 zhotovil Čeněk Vosmík (viz č. 7). Uprostřed je Kristus jako král, s pravou ruku pozdviženou k požehnání, v levé ruce pak drží knihu se symboly alfa a omega. Po jeho pravici (z našeho pohledu vlevo) je klečící postava svatého Václava v knížecím oděvu a na druhé straně svatá Ludmila, Václavova babička, jíž je kostel zasvěcen.
  2. Niky – po obou stranách vchodu. V roce 1902 byly přidány dvě sochy světců, aby doplnily paletu světců české země. Na levé straně stojí socha svatého Prokopa vytvořená Františkem Hergesellem a na straně pravé svatý Vojtěch, zhotovený dalším sochařem z Vinohrad, Františkem Procházkou (1849–1903).
  3. Rozeta – navržená Josefem Mockerem (1835–1899) je umístěna ve zdobném čtvercovém rámu z pálené hlíny. Každý roh je ozdoben symbolem jednoho z evangelistů, které zhotovil v roce 1892 Jindřich Čapek (1837–1895).
  4. Socha svaté Ludmily – do štítu (vimperku) nad rozetou byla v roce 1893 umístěna socha patronky kostela svaté Ludmily, kterou zhotovil sochař Bernard Otto Seeling (1850–1895) zřejmě dle návrhu kamenosochaře Ludvíka Šimka (1837–1886).
  5. Lampy u paty hlavního schodiště – na obou stranách hlavního schodiště se nachází zdobné lampy, vyrobené z litiny. Ty byly pravděpodobně navrženy známým pražským vynálezcem Františkem Křižíkem (1874–1941) a byly obnoveny z daru Městské části Praha 2 v září 2021.
Autor fotografie: Jaroslav Poborský

Tento průvodce byl připraven s podporou Spolku přátel kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech v Praze.