V den poutní slavnosti sv. Ludmily se v našem kostele uskutečnila slavnostní mše sv., připomínající 1100. výročí umučení sv. Ludmily. Bohoslužbu zároveň v přímém přenosu vysílalo radio Proglas. Zde si můžete přehrát rozhlasový záznam celé bohoslužby, přečíst úvodní text R.D. Jakuba Berky nebo si prohlédnout fotoreportáž.
Člověk rád hovoří o tom, co miluje, a ještě raději to říká těm, které má rád.
Vítejte, milé sestry, bratři, děti, přátelé a milí posluchači radia Proglas, v našem překrásném kostele svaté Ludmily na Královských Vinohradech v den svaté Ludmily, ženy víry a lásky i učitelky života.
Dnes je velký den, a proto: Ať odstoupí vše zlé, ať přistoupí pravda, ať nás pronikne láska a budeme blízcí Bohu.
„Dávno již tomu, co jsem se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky. Dávno tomu, co mne posledně žehnaly její ruce… Dávno již odpočívá… Mně ale neumřela! Obraz její otisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud zdráva zůstane, dotud bude žít v ní.“
Poznáváte slova Boženy Němcové v úvodu její Babičky.
Psala je ke konci života, kdy byla nemocná a prožívala těžké chvíle.
Vzpomínka na ni jí prosvětlila tmu jejích dní. K ní se obracela a snad i cítila hřejivost srdce a pohlazení dlaně.
Tak to je a tak si to myslím, když dnes uvažuji o svaté Ludmile. A ta spojitost mi přímo nahrává. Hodně jsem přemýšlel a přemýšlím nad ní. Mnoho pojednání o ní přečetl… Nestačí však vnímat světce jako světce. Vždyť dnešnímu člověku je pojem svatý tak vzdálený a odtažitý!
Zeptal jsem se jednoho člověka: „Chceš být svatý?“ On vyhrkl: „Ne!“ A tenkrát jsem pochopil, že přívlastku svatý vlastně nerozumí.
Jenže svatý není ten, kdo má gloriolu. Svatý je ten, kdo nese světlo do světa, vyzařuje to čisté a dobré, co zahřívá lidské srdce, a nese teplo do chladu všedních dnů. Nejde jen o překročení vlastního stínu, ale o krok blíž ve víře v Krista. Je to lidství a pozemskost, která voní milostí.
To nejsou fráze, ale touha po nalézání smyslu života.
Kdysi a kdesi se ptali jedné spisovatelky: „Kdy je člověk šťastný?“ Ona odpověděla: „Když umí žít!“ Když umí žít. To umění života přece někde musí být. A proto náš pohled na svatou Ludmilu je praktický.
Bylo to žena vladaře, reprezentovala… A tím, že byla zbožná, zůstala normální. Moc a sláva jí nezamotala hlavu.
Zbožnost ale není svatost. Je to přiblížení k Pánu Bohu. A pokud je správné a pravdivé, vede to k pravosti lidství.
Život není lehký a ona to poznala. Ztratila manžela a oba syny. Nedorozumění se snachou, pokud to tak bylo, ji neuzavřelo, nezatvrdilo. Nezhrubla, ale o to víc se přiklonila ke Kristu, protože věděla, že on jí pomůže, pochopí a potěší. Jeho Duch vše vyjasní a osvítí. Poklad víry, který měla – věděla, že musí nést dál. Pomáhal jí v tom kněz Kajch a ona to předávala.
Jak je důležité, aby se člověk ve víře vzdělával, aby četl Písmo svaté, aby znal nauku církve. Pak nezabloudí a nemine se cíle. Dnes neslavíme její zavraždění, mord… Ale slavíme ji, Ludmilu.
Tou její mučednickou smrtí završila své putování tímto světem a vstoupila do života bez hranic. Vyhrála Život! A jako by nám vzkazovala, že chceme-li být přáteli s Kristem, je nutné učit se umění naslouchat Božímu hlasu, který volá k dokonalosti. Učit se být tichý, štědrý, vědom si svých chyb, skromný, lačnící a žíznící po spravedlnosti. Mít srdce, které je čisté a milosrdné. Vnášet klid a pohodu všude tam, kam přijde, vydržet strasti života, neoplácet, ale odpouštět tak jako Kristus na kříži.
Připomínáme si 1100 let mučednické smrti svaté Ludmily. Co asi prožívala, když „hledala zář toho jitra“? Nevím. Ona však tušila a věděla!
Možná je vám známo, že v našem kostele v lednu 1902 byla pokřtěna Milada Horáková. Tady v té křtitelnici se zrodila k věčnému životu. Když odcházela na popravu, v noci k ránu napsala dopis svým blízkým: „Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit. Nic na světě se neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží – tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním, abych splnila zákony Boží a zachovala své čisté lidské jméno. Ptáci už se probouzejí – začíná svítat.“
Jsem si jist, že svatá Ludmila „zář toho jitra“ našla!
R.D. Jakub Berka, OPraem.
